Soma zhubnul 18kg a nekončí

Tento příběh je výjimečný nejen svou  délkou. Jedná totiž o příběh jednoho ze čtenářů FitPlan.cz. Jsem moc rád, že ho můžu publikovat. Doufám, že bude pro spoustu z vás inspirací. Soma si přál zůstat tak trochu v utajení, což respektuju, proto je fotka jaká je. To nemění nic na skutečnosti, že se jedná o úžasnej životní příběh a cestu. 

  • aktuální bilance je mínus 18 kg tuku a plus 5 kg svalů!

Jak jste žil a stravoval se předtím, než jste se rozhodl zhubnout

Když to vezmu od Adama, lze říci toto: Nikdy jsem neměl vztah ke sportu, zvláště ne kolektivním.  Přesto, jsem celé mládí prožil jako ortodoxní tramp, který byl v lese každý víkend ať mrzlo, nebo padaly trakaře. Moje strava na čundrech už obsahovala stopy zdravé výživy, neboť často zahrnovala oblíbený anglický poridge (ovesné vločky s mlékem), vaječné omelety, bramborové kaše  a podobné  pochutiny. Naproti tomu moje domácí strava byla strašná.  Spousty masa, zvláště uzenin, a obrovské porce neboť matka považovala jídlo za středobod svého života a tuto filosofii přenášela i na ostatní kolem sebe. Naštěstí  jsem měl také praktickou zálibu v jízdě na kole a všude po městě i v okruhu 30 km kolem něj jsem se pohyboval na něm. A protože to město se nachází na Vysočině, nestal se ze mne díky kopcovitému terénu zavalitý tlouštík hned zamlada. Sklon k nadváze jsem však  měl dobře zapěstovaný a oplácaný jsem tedy rozhodně byl.

Později na vysoké škole došlo k významné změně, protože odstřižením od zásobovací  pupeční šňůry domova došlo  k odstřižení od zdroje nezdravého způsobu stravování.  V kombinaci  se skromnými finančními možnostmi chudého studenta došlo na asketický minimalismus –  někdy byl i chléb namazaný hořčicí pochoutkou dne. Přidalo se experimentování s východními filosofiemi a tedy i východní stravou a bojovým uměním (aikido). Když jsem o pár let později založil rodinu tak jsem se samozřejmě děti snažil ušetřit nedietních můr vlastního dětství.  Došlo třeba i na vlastnoruční výrobu sojového mléka a mičurinské pěstitelské pokusy na krajně nevhodném kamenitém pozemku (košťáloviny, topinambury….).  Jako mladí rodiče radikalisté jsme například chránili děti před sladkostmi a než naši snahu zlikvidovali příbuzní, zažívali několik krásných let, kdy jsme s dětmi  v obchodě procházeli mezi regály se sladkostmi bez povšimnutí. V tomto období díky stresu daného souběhem rodičovských povinností, které začaly u obou rodičů ještě za studijních let, a potom v boji o živobytí jsem neměl s nadváhou problém.

Jenže. Uběhlo deset let a já se dostal do klasického stereotypu – se stoupajícím věkem dětí stále méně pohybu (většina dřívějších pohybových aktivit nějak souvisela s nimi) podnikání, k tomu později psychicky náročná práce včetně nezdravých společenských povinností, únava, pohodlnost……Na konci těch deseti  let jsem měl na váze asi o 15 kg víc, aniž bych holdoval sladkostem, přejídání a podobným urychlovačům hmotnosti. Přišlo to nenápadně a postupně (1 – 1,5 kg/rok) a najednou jsem byl na hranici nadváhy a obezity. Stačila jen kombinace nedostatku pohybu, špatného složení stravy a postupného zpomalování metabolismu. Navrch genetická predispozice podšprajcovaná  životosprávou z dětství. Občasný fotbal, futsal ani squash na tom nemohl nic změnit.

Co byl váš bod zlomu, spouštěč díky kterému jste se rozhodl změnit životní styl

Jednou, v roce 2006, mně na exhibičním fotbalovém turnaji  zfauloval jeden významný regionální politik (v souladu se svým politickým stylem) a já šel na operaci předního zkříženého vazu. Po rehabilitaci jsem dostal poukaz k absolvování 10 ti lekcí v posilovně na posílení oslabené nohy a právě tam jsem se dozvěděl něco o tom jak mizerně je na tom moje fyzička.  Začal jsem přemýšlet stále častěji o faktu, že je na mně existenčně závislých několik lidí a mělo by být v mém zájmu vydržet co nejdéle fyzicky schopný a soběstačný a to i tehdy kdy se dohrabe můj život k důchodu.

Trampské, horolezecké a jeskyňářské zkušenosti z mládí mi připomněly, že fyzická zdatnost může někdy v budoucnu zachránit mně nebo někomu jinému život. Trvalo však dva roky než bolesti v operované noze ustoupily natolik, že jsem mohl začít cvičit.

Jaký jste měl plán a jak jste postupoval

Věděl jsem, že není kam spěchat, jestli se něco kazilo deset let  může trvat klidně dalších deset  než se škody napraví.  Takže nárazové diety jsem odmítl hned na začátku jako špatnou cestu. Pokud někdo nabere váhu rychle tak dává smysl ji zase rychle shodit, jinak myslím ne.  Nechtěl jsem svůj organismus šokovat ale začít s ním spolupracovat a víc mu naslouchat.  Tělu tuk do určité míry nevadí, je to pro něj dokonce pohodlnější a výhodnější než udržovat v chodu kila svalů. Navíc mým konečným cílem nebylo jen zhubnout, ale současně také zvýšit sílu a odolnost fyzickou i psychickou. Věřím, že jen tak může být člověk skutečně pánem svého života.

Plán byl jednoduchý v rozsahu ale o to těžší v realizaci. Nejdříve jsem si tedy ujasnil, čeho chci dosáhnout a snažil se tomu přiřadit adekvátní prioritu. To znamená naučit sebe a své okolí, že od teď bude hodně věcí jinak a to pokud možno navždy.  Začal jsem chodit do posilovny.  Cvičení se mi nemělo stát sportem, koníčkem ani volnočasovou aktivitou, potřeboval jsem si zvyknout na myšlenku, že se stane stejnou součástí mého života jako třeba práce a spánek. V praxi to znamenalo že 3x týdně na dvě hodiny v podvečer nebudu pro nikoho k dispozici (kromě otázek života, smrti a dovolené). Přesvědčit sebe je těžké, přesvědčit manželku nebo zaměstnavatele je však někdy mnohem těžší. V prvních dvou letech jsem pravidelně nepravidelně chodil do posilovny. Vvycházelo to tak 50 – 60x za rok, což není nic moc ale je to 10x víc pohybu než před tím. Se svou pohodlností jsem ze začátku bojoval tak, že jsem si našel posilovnu nejblíž bydliště (je úplně jedno jak je vybavená, to co ve skutečnosti  potřebujete tam bude vždycky). Tašku s věcmi jsem si nachystal už ráno ke dveřím a hned po příchodu domů jsem se převlékl, vzal tašku a šel. Hlavně jsem se snažil na nic nemyslet a už vůbec ne o tom, že je potřeba něco zařídit, udělat nebo že je člověk unavený a vlastně se mu ani moc nechce.  Tohle se za dva roky změnilo, dneska se do posilovny těším, protože ta endorfinová koupel když odcházíte domů…tomu se hned tak něco nevyrovná. V každém případě, ať už jsem se před posilovnou cítil jakkoliv, po ní jsem se cítil vždycky líp.

Jenže posilování je jen 25% úspěchu, všechno ostatní leží ve stravě a v odpočinku. Na začátku jsem se rozhodl, že zbavím organismus jedů, abych metabolismu pomohl v plnění úkolů, které po něm budu chtít plnit. Pokud pominu odpadní toxiny tak jed, který v historii pozabíjel nejvíc lidí je cukr. Naštěstí pro mě nebyl takový problém se ho zbavit.  Nejsem buchtový ani na sladkosti a jediné do čeho jsem si sypal cukr bylo kafe.  Přestal jsem pít jakékoliv sladké a sycené nápoje a začal pít výhradně čistou vodu, tak kolem 3 litrů denně a první půl litr vypiju ještě před snídaní. Během prvních několika měsíců jsem si naordinoval detoxikační kůru z rozmarýny, aloe a zeleného čaje. Při výběru mně nezajímal výrobce, ale koncentrace dané látky. Postupně jsem začal omezovat a pak i rušit přílohy u hlavních jídel, přidal na ovoci a zelenině, ale omezil jsem se jen na ty druhy, které rostou běžně v našem podnebném pásmu.  Přestal jsem jíst veškeré bílé pečivo a veškeré uzeniny, ale hlavně, začal jsem jíst pravidelně a ve stejnou dobu včetně svačin. Prostě jsem metabolismu vykolíkoval hřiště, aby se mu lépe hrálo.  To se však ještě zdaleka nejednalo o řízenou výživu, tohle byla zatím jen přípravka. Požadavky na noční společenský život jsem přesměroval na pátky (a raději soboty) abych mohl chodit spát před půlnocí.

Jaké nástroje jste používal

Jak jsem napsal výše, v první (dvouleté) fázi  jsem se naučil trochu cvičit, zlepšila se mi fyzička, celkově jsem se cítil lépe.  Pár kilo tuku (3 – 4kg) jsem shodil, ale věděl jsem, že je to jen začátek. Za nejdůležitější výsledek jsem považoval fakt, že se mi podařilo zavést některá základní pravidla do životosprávy, a na nich jsem mohl dál stavět, přestože jsem je samozřejmě občas porušoval.

stáhněte si ukázku knihy

JAK TUKY PÁLIT A NEUKLÁDAT

Důležité bylo, že jsem si nedal žádný nerealistický cíl, takže jsem se nemusel trápit selháváním. Možná jsem mohl zvolit pomoc nějakého výživového poradce a trenéra a procesy urychlit, ale jsem zvyklý si na věci přicházet sám. Také jsem musel čelit některým nečekaným problémům. Můj lékař zjistil, že mám trvale zvýšenou hladinu kyseliny močové (náběh na DNU) a předepsal mi léky. Z nějakého špatně tepelně upraveného kuřecího masa se mi podařilo dostat Kampylobakteriózu.  Za týden jsem  byl o další 3 kilogramy chudší, ale z větší části o vodu a pracně budované svaly.  Celoživotně se snažím vyhýbat jakýmkoliv lékům, takže varianta snižování kyseliny močové trvalou medikací nepřipadala v úvahu.  Omezil jsem tedy konzumaci  červeného masa (asi jen na 10 -20% z celkového množství přijímaných bílkovin) a některou košťálovou zeleninu. Za rok byla hladina kyseliny močové v pořádku.

Následující dva roky jsem se snažil držet nastavený způsob stravování a dále jej vylepšovat. S pocitem experimentátora jsem začal nesměle používat nějaké suplementy  zejména  Whey Protein a Carnitin. Hlavně jsem přidal na intenzitě tréninků (v průměru 120x za rok), čili navýšení tréninkového objemu  zhruba o 100%. Hlavně v posledním roce jsem začal experimentovat s různými tréninkovými programy, aby si tělo nezvykalo na stejný způsob zátěže a stále reagovalo růstem svalové hmoty a síly.  K posilovacímu tréninku jsem začal stále častěji zařazovat i aerobní aktivity. Experimentoval jsem se střídáním posilovacího tréninku s jízdou na statickém kole, dělením tréninku na anaerobní a aerobní část v poměru 40/20, chodil jsem také běhat se psem. Ovšem nejdříve pes táhl mně, potom já psa. Bojuju  se svojí letitou nechutí k běhání, která je dána tím, že jsem nikdy neměl takovou fyzičku, abych mohl třeba hodinu běžet krajinou a užívat si to. Většinou jsem po dvaceti minutách přemýšlel jestli  to se mnou sekne okamžitě, nebo to počká až doběhnu domů. Přišel jsem však na lepší způsob jak provozovat aerobní pobyt s minimálními nároky na podmínky a prostor – skáču přes švihadlo.  Hodinu, jednou až dvakrát týdně ve dnech kdy nechodím do posilovny.  Neznamená to, že bych vydržel hodinu skákat (je někdo kdo to dokáže?), ale vždycky když zkazím, chvílku odpočívám a pak pokračuji a u toho se často dívám na nějaký film – jsem filmový maniak, víte?  Nedávno jsem si pořídil digitální švihadlo, takže už vím, že takto se dá za hodinu teoreticky spálit i 30 gramů tuku. Na konci tohoto dvouletého období pokleslo množství mého podkožního tuku z 27% na 19% a orgánového (viscerálního) tuku z 11% na 7%. Svalová hmota se zvýšila asi o 5 kg.  Na celkových 65 kg čisté hmoty bez tuku při celkové váze 78 kg a výšce 177 cm.  Objem v pase se pak zmenšil ze 106 cm na 91 cm, o dvě konfekční velikosti. Předtím mi byla těsná velikost 36 dneska je mi velká velikost 34.

Ještě mně čeká hodně práce se shozením dalších 4 kg tuku, abych se dostal na kýžených 15% tuku, které už mohou být výchozím bodem pro radikálnější svalový vývoj, ale zřejmě to nebude moje cesta a upřednostním zvyšování vytrvalosti před svalovým objemem. Každopádně jsem si hned na začátku tohoto (již pátého) roku změn stanovil celoroční posilovací plán a přešel na řízený jídelníček. Mam za to, že zbavit se posledních nadbytečných kilogramů tuku bude horší než zhubnout třeba ze 120 kg na 90. Budu se muset sám se sebou přetahovat o poslední zbytky pohodlných rezerv.

V aerobní části tréninku zůstanu dál u švihadla (i kvůli těm filmům) a přidal jsem jedenkrát týdně hodinu spinningu. Chtěl bych také vyzkoušet nějaký HIIT trénink s krátkými sprinty.

Řízeným jídelníčkem mám ve svém případě na mysli cyklování bílkovin a sacharidů a zvýšení podílu (nenasycených) tuků. Nyní používám jídelníček se zvýšeným obsahem sacharidů (asi  3g/kg čisté hmotnosti bez tuku) a sníženým podílem proteinů a druhý jídelníček je téměř bezsacharidový (max 1,5g/kg čisté hmotnosti bez tuku) se zvýšeným objemem proteinů. V posilovací den používám bezsacharidový jídelníček a ve dnech bez posilovny sacharidový.  O víkendu to střídám podle situace.  Současně se snažím do stravy dostat více rostlinného, především  řepkového oleje v kombinaci s  MCT olejem. Pokud by to náhodou nezabralo, jsem odhodlaný přejít na cyklickou ketogenní dietu a zkusit se dostat až na 10% podíl tuku na celkové hmotnosti.

Co vám změna přinesla, co dala a případně vzala

Tato otázka přímo vybízí k opakování tradičních klišé všech lékařů, výživových poradců odborníků na diety a zdravý životní styl.  Ano určitě mají všichni (alespoň většinou) pravdu. Zkusím nabídnout svůj subjektivní pohled na věc. Žijeme ve společnosti, která není zdravá. Staví do popředí zábavu a konzum nad zodpovědností k sobě, k druhým, k planetě na které žijeme.

Samozřejmě ozývají se i varovné hlasy, ale my jsme už tak ukolébáni „většinovým životem“ – žijeme jako „většina“ lidí, myslíme si to co „většina“ lidí, děláme to co „většina“ lidí a spoléháme se stejně jako „většina“ lidí na nějaké politiky, organizace, vůdce etc. etc., že ti problémy světa nakonec nějak vyřeší. Je to iluze. Ve skutečnosti většina, možná až 80% lidí na této planetě je chudých tak, že nemají na konzum a zábavu ani pomyšlení a ti, ke kterým vzhlíželi je častěji opustili než aby jim pomohli. Jediné co jim zůstalo, byla síla vlastních paží, instinkty přežití a možná pár nejbližších kolem sebe.  Tohle naše zbývající 20% zdánlivá většina, která žije v blahobytu nechápe. Ten blahobyt myslím vážně i přes všechnu nezaměstnanost, zadluženost a negativní společenskou atmosféru, která se vyznačuje zhnusením politikou. Máme střechy nad hlavou, neomezený přístup k vodě a základním surovinám a na ulici se po nás nestřílí. Máme peníze a možnost za ně něco koupit. Ta skutečná většina tohle nemá.

Proč to píšu? Zní to přece jako nějaký další agitační pamflet.  Ve skutečnosti bych byl rád kdyby případný čtenář pochopil, že ten hlavní přínos já vidím v tom, že snaha být zdravý a zdatný je odpovědné chování. Odpovědné chování k sobě, odpovědné chování k blízkým. Nikdo mně nepřesvědčí, že může být odpovědný ke komukoliv a k čemukoliv pokud není odpovědný sám k sobě a přísloví, které tvrdí, že ve zdravém těle přebývá zdravý duch nemůže být pravdivější. Odpovědným chováním lze nakazit své okolí, nejen v rodině ale i na pracovišti a v bydlišti. Funguje to! A funguje to především proto, že je to „nevětšinové“ chování a proto vzbuzuje zvědavost a zájem (samozřejmě až po nezbytném předchozím pokusu o zesměšňování) Takto svým příkladem lze začít šířit vlnky odpovědnosti, které  mohou sílit a rezonovat s dalšími. Postupně může přijít pozitivní změna společnosti – prostřednictvím změny svých vlastních priorit a posilováním pocitu odpovědnosti s obě a k druhým. A jednou si navzájem můžeme zachránit život.

Top

11 MÝTŮ
O HUBNUTÍ

x